Radek patří ke spoluzakladatelům dílny V růžovém sadu, založené v roce 2003. Je tedy zasloužilým pracovníkem. Jelikož nás všechny v dílně vertikálně převyšuje, bylo nutné mu i speciálně výškově upravit pracovní hoblici. Výrazně oživuje všední dny svými „poťouchlostmi“ a jeho šprýmařská povaha inspiruje k různým vtípkům i ostatní pracovníky včetně asistentů.
Radek vyrůstal s rodiči a sourozenci v domku na Vysočině a byl zvyklý na různé práce, které jsou s péčí o dům a hospodářství spojené. A to se vždycky hodí. Kromě práce se dřevem vykonával v dílně dlouhé roky s velkým nadšením i práci uklízeče. Radek má nadpřirozenou schopnost vidět i drobný nepořádek a má neustálé nutkání po všech uklízet. K práci se dřevem ho bylo občas potřeba motivovat k většímu pracovnímu nasazení a vracet jeho pozornost k výrobě. Nakonec se vypracoval i k tvarově složitějším výrobkům, které mu původně dělaly potíže, jako jsou myši, mašinky nebo vrtulníky.
.jpg)
Před dvěma lety jsme začali pozorovat, že Radek není ve své kůži, býval smutný, zhoršily se jeho komunikační dovednosti, nedokázal se soustředit a přestal dělat svoje obvyklé srandičky. Přestávala u něho fungovat vnitřní motivace a jeho špatné nálady se prohlubovaly. Díky spolupráci s vynikající lékařkou lidských duší se podařilo Radka vrátit do starých dobrých a někdy i vtipných kolejí. K jeho dobré pohodě přispělo i přeřazení do komorního kolektivu v dílně hmatového modelování na Tolarové. Jistě i příležitost se po mnoha letech učit něčemu novému byla dobrým impulzem k jeho spokojenosti.
Radkovy současné pracovní výsledky jsou, s přihlédnutím k věku a k charakteru handicapu, velmi dobré. Už se také opět s oblibou „štengruje“ s kolegou Milanem, dělá svoje legrácky a hlídá, jestli mají ostatní (včetně asistentky) splněné svoje povinnost. Radkova nejčastější otázka je: „Hádej, kolik je mně roků?“
Tak schválně, hádejte… 
